Fotografování na výstavách
Fotografování na výstavách
Co dá říci k tomuto tématu.
Fotografie z výstav jsou pro mnohé z nás nejen krásnou vzpomínkou na výstavu samotno, ale i na společný čas, který svému psovi/feně věnujeme.
A o tom by hlavně výstavy měly být............o tom, že něco se psem děláme společně, ale ne vždy tomu tak je (ovlivněno mnoha faktory, někdy i lidskými).
Je třeba si uvědomit, že společný čas, jež je nám dán, je velmi omezený věkem psa. Každý prožitý a zachycený moment společného soužití (ať už v soukromí nebo při výstavách) se jednou stane vzpomínkou.
Vzpomínky si též uchováváme v našich myslích a srdcích. Jak víme, i náš mozek stárne a časem .....nikomu bych to nepřála, nemusí vydat ono svědectví na nezapomenutelnou výstavu plnou úspěchů a úžasných zážitků. Ještě, že ty fotografie existují
Jak už mnozí z nás zjistili, ne všechny fotoaparáty si dokáží poradit se světelnými podmínkami hal. Řekla bych, že asi největší potíže, co se světelnosti týká, nás mohou potkat při Hanácké národní výstavě v Brně, DUOCACIB v Brně v únoru, možná při NV v Ostravě (odvozuji od kvality fotek, co jsem kde našla), MVP Praha_květen a DOUBLE CACIB v listopadu v Praze (PVA Letňany). při NV Klatovy v hale.
Nejlepší je focení venku za dobrých světelných podmínek. Ani za oblačna, či zatažena fotky nemusí dopadnout úplně jak by si fotograf přál.
Krásné záběry nezávisí jen na kvalitě těchniky, ale také na šikovnosti a citu fotografa pro daný moment.
Historie fotografie se poprvé datuje do roku 1826 (viz povídání na Wikipedii) http://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_fotografie
Buďme za tento vynález vdečni, neboť od klasické fotografie se během doby vyvinula fotografie digitální. Focení je tak mnohem snažší, neboť v případě digitální techniky nejsme limitování počtem snímku na kinofilmu a tím, že každá fotka, kterou uděláme musí být "dokonalá". S digitální technikou zkrátka ty nepovedené smažeme a uchováme si jen ty krásné....." až na věčné časy"
Co z toho pro nás vyplívá?
Už párkrát jsem se setkala s tím, že po odfocení výstavy a zveřejnění fotek jsem dostala dotaz (nikoliv tom špatném slova smyslu), že nemám tu a tu fotku, že chybí ten a ten....výstavní objekt....případně celá skupina o CACIB, Národní vítěze.
Vždycky se snažím aby vznikly alespoň tři fotky konkrétního jedince.....................fotka v postoji, pes zblízka v postoji a pokud to jde hlava (tedy výraz psa při posouzení). Ne vždy fotím skupiny vítězů, kteří jdou běhat o CACIB a Národní vítěze.
Bohužel, co po výstavě zůstane, v určitý moment nezávisí už tak na fotografovi, jako na aktérech samotných. Focení na výstavách je vlastně zachycení daného momentu ve zlomku vteřiny.......jaký bude výsledek je vždy otázkou.
Dění v kruhu, postavení psů, požadavky rozhodčího, přístupnost fotografa k psovi, to fotograf ovlinit nemůže. Hlavně a především jste tam kvůli posouzení a získání potřebného čekatelství pro titul, nikoliv pro pozóvání fotografa.
Plně chápu, že pozornost psa vzorně srovnaného v postoji po celou dobu posuzování není možné, protože byste psa otrávili a příště už by ho výstava nemusela bavit....
Ovšem pokud psa alespoň na malou chvíli nepostavíte do postoje, než vás začne hodnotit rozhodčí, nemá člověk ani možnost vyfotit psa v postoji, byť třeba není postoj dokonalý........., případně, pokud psa vůbec do postoje nesrovnáte, pak nemůže žádná fotografie v postoji vzniknout.
Při fotografování je třeba brát na zřetel i momentální náladu psa. Když pes chvíli nepostojí, zadní nohu strká kam nemá (vy ho musít stále do postoje vracet), nebo dělá všechno možné,
ani v takovém případě nemůže vzniknout záběr, který by za něco stál. "Dokonalost" se nalajnovat nedá, ta na výstavách vzniká sama od sebe..........ve zlomku vteřiny.
Co se týče focení během samotného posouzení rozhodčím........to je někdy opravdu oříšek. Zachytit ten správný moment, kdy se kolem psa rozhodčí zrovna nemotá (tedy nehodnotí jeho tělesnou stavbu a neprohlíží správný skus, nepřechází vám tam zapisovatel nebo vedoucí kruhu) je občas náročné.
Pokud se vystavovatel se psem postaví příliš blízko ke stolu rozhodčího (což se bohužel stává často, nebo si to tak žádá rozhodčí sám) není jak se k vám dostat. Případně, pokud Vás rozhodčí posuzuje příliš daleko, aby se na vás dalo zaostřit nebo hůř posuzuje vás bezprostředně tak, že stojíte zády k fotografovi a z druhé strany kruhu se k vám dostat nedá, ani v takových případech není možné ulovit ten správný záběr, terý by byl později publikovatelný.
Záběr nemůže vzniknout třeba ve chvíli, kdy dobrovolný fotograf, není-li to profesionál, dělá místo focení něco jiného........například pomáhá jinému vystavovateli pohlídat psa, přečesat nebo pomoci psa připravit do kruhu. V tom okamžiku nemůže být na dvou místech najednou, to ani při nejlepším vědomí a svědomí nejde provést.
Takže....................
- pokud si tedy přejete nějakou konkrétní fotku....je třeba říci, na co je třeba se zaměřit
- pokud is přejete fotku v postoji, pes v něm musí stát, jinak není co fotit (případně je pes vyfocen tak jak jej vystavovatel nechá stát)
- v případě, že si přejete jen své fotky a máte vlastní fotoaparát, neváhejte jej někomu půjčit (ke komu máte důvěru), ať vás fotí. Je velká pravděpodobnost, že se mu může podařit zachytit ten správný moment, zatímco jiný fotograf se zrovna věnuje fotografování posuzovaného psa nebo jiného vystavního jedince.
- dále je třeba vzít na zřetel momentální rozpoložení psa. Tzn. pokud nebude mít náladu se vystavovat, zůstat chvíli v klidu a je celkově špatně naladěn, fotografie se prostě povést nemusí, nemáte-li kliku s velký "K"
- je třeba počítat i s tím, že rozhodčí může hodnotit "letem světem" a než fotograf zaostří situace se může změnit a z původně úžasné fotky nezbude nic. Fotograf se k vám nemusí dostat z takového úhlu, aby fotografie za něco stála a rozhodne se, že fotografovat danou situaci nebude
- NAKONEC to nejdůležitější..............vše závisí na technice, kterou fotograf používá, na šikovnosti, citu a umění fotografa
Většina z nás, kteří kolem kruhu lítáme s fotoaparátem a nejsme profesionáli, to děláme proto, že nás to baví, protože je v tom něco víc................fotografie, která vznikne se stane historií a vzpomínkou. Někteří výstavní jedinci už historii výstav dokázali nejen přepsat, ale značně ovlivnit. Bez fotografií by to byly jen výsledky na papíru a vzpomínky v hlavě.
Co člověk vyfotí během dění v kruhu, je obrazem toho, co se v kruhu skutečně děje.
