Zase jeden víkend ve znamení česání
Moji milý psí a člověčí kamarádi, mám za sebou zase jeden z těch víkendů, kdy na mě Petra s Martinem rajtují mnou neschválenými prostředky jako jsou šampóny, fény, kartáče a další činčací náčiní.
28.1.11 jsem odjela s Martinem do Tróji s tím, že si užiju super víkend v jeho a Petřině společnosti. Kdyby mi někdo řekl, že mě čeká od pátku večer do neděle dopoledne skoro nepřetřžité zkrášlování, jehož výsledkem bylo ze mě zase udělat slečnu Afghánského chrta, asi bych je slušně poslala někam...........................do psího domečku.
Jediné pozitivní na tom bylo, že s fénováním pomáhala moje velká člověčí kumarádka Míša, že jsem se mohla pořádně vyběhat a vyválet ve sněhu a .......................že z tohoto víkendu má Petra krásné fotky. Abych nezapomněla, ještě jsem byla na návštěvě v jiném bytečku. Já moc na návštěvy nechodím. Vlastně jen do Tróji, kde občas musím přetrpět česání, k Petřině mamince na Černý Most. Mám tam dvě nové kámošky. Martina si totiž koupila dvě nové pískomilky. No a pak už jen na zahradu.
V pátek večer mě Petra s Martinem vykoupala. Koupání byla docela legrace, protože jsem Petře vyskočila z vany. Petra mě chytala, v tu samou dobu ještě tekla voda ze sprchy. Umíte si asi představit, jak to v koupelně vypadalo. Martin jen spráskl ruce, co to jako vyvádíme. Velká klika je, že nemáme koho vytopit. Na fénování přišla Míša Petře pomoci. Ve dvou to jde lépe a rychleji. Byla jsem z toho unavená až až.
V sobotu ráno jsem ještě neměla úplně suchou hlavu, tak mě Petra obalila velkou širokou šálou. To proto, aby mi neprostydly uši. Vypadala jsem jako indiánská babička. Martin se mnou vyběhl se vyčůrat a honem domů. Petra říká, že jsme tam byli asi tři minuty. Když jsem se pořádně dospali, šel se mnou Martin ven a Petra doma poklidila ten večerní nepořádek.
Cca kolem desáté hodiny přijela Eliška Havránková (majitelka Ch. Wionny R. Čínské Hedvábí a Ch. Aníse Monteky), aby mi oholila čumáček a upravila hřbet, krk a ocásek. Zkrátka a dobře, abych zase vypadala jako Afgán. Za to Elišce patří velké poděkování. Celá tato procedura trvala asi tři hodiny. Moje poděkování patří i Míše, která nám při tom asistovala. Nesmím zapomenout na Martina, který asistoval u holení čumáčku. Holky se mnou měly svatou trpělivost, protože jsem co chvíli plánovala vzít nohy na ramena a utéct na gauč.
Odpoledne jsem po vylítání na plácku usnula jako špalek. Spala jsem až do pozdního odpoledne, kdy jsem se chystali na návštěvu k Míše. K večeři jsme měli pečené buřty na pivě, ktré připravil Martin. Tedy rozumějte, dvojnožci měli..........na mě zase zbyly jen granule. Martin měl obavy, jak návštěvu zvládnu. Petra ho ubezpečila, že když s sebou vezme moji deku, budu mít něco svého , měla bych být v pohodě. Ti dva se báli zbytečně. Vím, že u Míši vždy dostanu nějakou dobrůtku. Jsou tam na mě všichni hodní. S Míšou na mě čekal můj nový člověčí kamarád Honzík. Pomalu si ho začleňuji do smečky. Víte jak já to mám s mužskými. Musím si je prvně otipnout a když se mi zamlouvají, tak je vezmu do své smečky. S Honzíkem jsme na dobré cestě.
Martin stále v obavách, co bude...............NIC. S první příležitostí jsem hupsla na gauč a bylo vymalováno. Na gauči jsem strávila skoro celou návštěvu. Střídavě jsem k sobě pískání volala Míšu a Petru, páč jsem se chtěla mazlíkovat. Během návštěvy mě přepadla potřeba, takže jsem sbalila milého Martina, Petru a Míšu a šli jsme. Rovnou jsme se vyblbla na plácku, vyválela ve sněhu. Po návratu k Míše jsem odpadla na gauč a slastně usnula. Dvojnožci si mezitím pochutnávali na jablečném dezertu s piškoty.
autorem fotografie je Jan Brychta (foto jako vstup do velké fotogalerie)
Cca v půl deváté jsme se vrátili domů a co se nedělo.......................Petra vzala do ruky kartáč a bylo jasné, co bude následovat.................hodina a půl česání. Zhruba v deset jsme se ještě šli s Martinem a Petrou projít, abych neměla pocit, že do Tróji jezdím jen kvůli česacímu procesu.
Noc na neděli proběhla bez problémů zhruba do čtvrté hodiny ranní. Měla jsem velkou potřebu se poňuchat a tak jsem Petru vzbudila. Asi pět hodin a pár minut jsem vyhodila Petru s Martinem s postele s tím, že musím i tam, co i králové chodí sami. Po návratu jsme všichni zalehli a ještě spali. Dopoledne jsme opět strávili vydatným česáním.
Cca ve 13 hodin jsem věděla, že se vracím po velmi náročném víkendu domů na Prosek. Petra prohlásila, že bych za svou statečnost zasloužila pořádný věnec buřtů (obrazně řečeno). Honzík byl tak moc hodný a ještě se ujal role dvorního fotografa. Doufám, že ne naposledy. Fotečky jsou úžasné, hlavně ty v pohybu. Ještě jsem se vyběhala na plácku a pak hurá na autobusou zastávku.
Řeknu vám, že si nepamatuji, kdy jsem si prožila tak náročný víkend jako byl tento. Snad můžu věřit, že byl na dlouho poslední.
Fotečky ve fotogalerii jsou v autorství Jana Brychty, poslední fotografie začínající IMG v autorství Petry. Od 10.2.2010 mám šusťák, viz fotečky
