Začíná léto neb jak mě česali na etapy
Moji milý člověčí a psí kamarádi,
začínají dětem prázdniny a dvounožcům doba dovolených. Jestli se ptáte, co toto období znamená pro mě, pak vězte, že delší pobyt na zahrádce, ťapkání po posekané trávě, sem tam vyhrabání nějaké díry v záhoně a nebo odborný okus zahradních stromků.
Jedním slovem letní psí pohoda. Všichni uznáte, že pro nás hafíky je příležitost lítat bez obojku na velkých prostranstvích jedna velká legrace. My Afgháni milujeme volnost a možnost polehávat si, kde se nám zrovna chce, bez toho, aniž by Ti naši dvojnožci umírali strachy, kde se zatouláme, nebo kde bychom se mohli nenávratně ztratit.
Martin s Petrou dbají na to, abych měla co největší volnost pohybu. Mohla se vyřádit (Martin by řekl vybláznit), uvolnit nahromaděnou energii. No prostě si dělat co se mi zlíbí v mezích slušného psího chování.
"ještě nevyčesaná Bonnie"
Pohodový týden na zahrdáce je za mnou. Užila jsem si maximálně jak to šlo. Překvapila jsem sama sebe i Petru s Martinem.
Začíná se ze mě stávat samostatná jednotka. Přes den, když se mi zdá, že je venku příliš velké vedro si zalezu do chaty na svůj pelíšek, nebo k Martinovi a Petře do postele. Dokážu tam sama spát dlouhé hodiny. To samé platí i večer. Martin s Petrou to velmi ocenili.
Dřív jsem si lehla ven pod strom, abych měla stále přehled, kde se moji dvojnožci pohybují. Petra pravila, že už jsem jak Elinka, že se ze mě stává dospělá a samostatná slečně, že už není potřeba, abych je měla stále za zadníma packama.
Přes týden se nestalo nic až tak moc, co by stálo za pozornost. Snad jen, že jsme s Petrou nezávisle na sobě dostaly obě v jeden den žihadýlko. Já do levé přední packy, Petra pro změnu do levé nohy. Martin se smál, že jsem prostě dvojka. Petra celý den chodila s jednou ponožkou, na štípanci cibuli, aby jí noha moc neotekla. Moje maličkost dostala ponožku k večeru, protože jsem si pacinu olizovala. Martin mi to namazal fenistilem a nasadil ponožku. Do rána jsem nevěděla, že mě něco štíplo.
Abych se na zahradě nenudila, krom řádění s klacky, s mými dvounožci a svými hračkami, Martin s Petrou zařadili pravidelné podvečerní procházky. Obcházeli jsme zahrádky, dívali se, kde co nového a já si při tom četla psí a jiné zvířecí zprávy. Vlastně jsem šla na "čuchandu".
Komu se zdálo, že nadpis s povídáním nijak nesouvisí, ať se nenechá mýlit...................kromě zábavy, velké odpočívání, jsem celý týden podstupovala nepřetržitou úpravu kožichu.
Přiznám se vám, já to česání nesnáším. Martin mě vždycky přinese a postaví na stůl a Petra si vezme rozčesávač a s kartačem mi začne rajtovat v kožichu. Někdy mě češe hodinu, někdy hodinu a půl. Jednou to dokonce vydržela v kuse tři hodiny. Občas si říkám, jestli má všech pět pohromadě.
Tento týden byl co do česání a úpravy mého kožichu extrém. V pondělí mě Martin přivezl do Tróji s tím, že pojedem v úterý na zahrádku. Petra přišla večer z práce a ještě mi dvě hodiny rozčesávala hřbet.
V úterý mě přijela ostříhat a oholit moje dvorní kadeřnice Eliška Havránková. Nejdříve jsem na Elišku štěkala ve snaze jí zahnat nebo jí naznačit, že by mě s Petrou nemusely nutně upravovat tak, abych zase připomínala Afghána. Eliška má se mnou svatou trpělivost. Už jsem připomínala ezaucha a Eliščin zásah byl více než nutný. Martin se s Petrou ještě stále bojí mi kožichu vlézt. Děkuji Ti Eliško za to, že zase vypadám jako Afghánský chrt.
Petra se s Martinem pokusí kožich udržet, tak hezký jak jsi ho zanechala.
Nejříve jsem měla jen ostříhaný hřbet (vlastně přistávací plochu pro komáry, jak se o mých hladkých zádech bez chlupů vyjádřil Martin), pak zadní nohy, ve čtvrtek už i přední a v pátek mě přečesali celou, včetně hlavy. Petřina maminka říkala, že je to zbytečné, když se zase vyválím v trávě. (ten samý názor zastávái Martinův tatínek). Petra na to odpovídá, že to ví. Pokud nebudu mít kožíšek vyčesaný a zafilcuje se do stavu, kdy budu na ostříhání, zblázní se ona a já s ní.
Petra česání nezvdala ještě ani jednou (věrte mi už kolikrát by mě ostříhali, jak jsem byla zafilcovaná). Vždycky mě s Martinem předají načesanou, že byste v mém kožichu nenašli jediný cucek..................zpátky mě dostanou ve stavu..................asi ti to umíte představit.
I když je úprava afghána velmi náročná, kožich mám pořád na svém místě. Martin se pokaždé táže, proč se mnou Petra tak nadělá, když nejsem žádný výstavák. Je odbyt odpovědí, z jakého důvodu bych nemohla být udržovaná a že na stříhání mám času dost.
Kolikrát kartáč nevidím dva týdny. Nijak mi to nevadí. Petra pak lamentuje, že je to hrůza, jak jsem se zase zřídila.
Zaplať pán bůh, na týden mám od česání pokoj, ale..................................asi v neděli 17.7. na Martinky svátek půjdu vyzkoušet, jak vypadá vana v Tróji, kupa šampónů a fén. Martin s Petrou mají totiž blbý nápad mě vykoupat.
Česání a koupání zdar. Haf haf, zdraví Bonnie
