Velikonoce 2011
Moje velikonoce 2011
Uplynul týden. Moje maličkost se opět chystá k Petře a Martinovi do Tróji. Jednak proto, abych si užila trochu volnosti (na Proseku mě není kde pustit z vodítka) a také potřebuji učesat. Musím na Ty dva prásknout, že jsem dva týdny neviděla kartáč. Né, že by mi tato skutečnost vadila. Sami víte, jak já česání miluji.............asi jako osinu v kožichu. Moje naprostá nechuť k česání vychází s velmi nemilé zkušenosti minulého roku. Povídání najdete v rubrice "z mého života".
V pátek v podvečer jsme s Martinem přijeli do Tróji. Abych se ještě před spaním řádně prošla, šli jsme z Podhajských polí pěšo. Petra nám přišla naproti. Jej, to bylo radosti na starém bělidle. Doma jsem zabrala gauč a spokojene usnula. Ráno jsem Petru s Martinem vyhodila z postele už po páté ráno s tím, že nutně musím i tam, co králové chodí sami. Kratší procházka, vyvenčit a spát. Dlouhá procházka s běháním je naplánovaná na desátou hodinu.
Martin odjel na chatu pomoci Petřině mamince a my jsme s Petrou osiřely, aspoň do večera. Dopoledne jsem se uchýlila na odpočinek do ložnice. Petra mezitím sundala závěsy, záclony. Okna se budou terpve mýt. Něco po desáté jsme vyrazily na procházku a vyběhat se. Rozumějte já se vyběhat. V prvních momentech to však vypadalo, že žádné běhání nebude. Na plácku bylo tolik informací, že mě nějaký tenisák fakt nezajímal. Když jsem si ten psí denní tisk přečetla, teprve pak jsem si pořádně zaběhala. S vyplazeným jazykem a šťastně vysmátou tlamičkou jsem nabrala směr domov.
Odpoledne jsme šly pak po mém vyspání na procházku. To vám zase byla jednou legrace. Flexi vodítko mám 5 metrů dlouhé. Takže...........šla Petra, pak vodítko a já. Mě se vám nic nechtělo dělat, natož chodit. Petra myslí na mé zdraví a dopřává mi hodně procházek a různých podnětů ke zkoumání. Jenže tentokrát jsem jí to svým přístupem dost sabotovala...............Asi to znáte i vy moji člověčí a psí kumarádi. Jsou dny, kdy se vám prostě nic nechce a nejraději byste leželi pořád v posteli a nevytáhli z ní packy. Přestože venku svítilo sluníčko, bylo přijatelně. Dokonce jsem s sebou měla i svoji lahvičku s vodou, kdybych měla žízeň. Po hodině jsme se, tedy já se připlazila domů a šup na gauč. To jsem ještě netušila, že mě ještě večer čeká česání.
Padla osmá hodina a v televizi dávali zvířátka.. Na Nově běžel film "Madagaskar 2". Petra mi s kartáčem a kondiciónerem rajtovala v kožichu asi hodinu. Divila se, že od posledního koupání, ač mám kožíšek zaprášný, s česáním není takový problém. Martin se s Petrou shodli na tom, že mě v neděli vykoupou, že už to fakt chce.
Obecně se ví a každý chovatel vám to řekne, že kožíšek by se neměl česat, když je zaprášený. Martin s Petrou to sice vědí, bohužel nemůžou jinak. Většinou se mě snaží koupat po šesti týdnech. Když už Petru obtěžuje v mém kožíšku prach a nebo pyly, což bývá tak po měsíci, vrazí mě do vany i dřív. Naštěstí to nebývá tak často.
V neděle ráno vypadala slibně s tím, že budeme koupat hned ráno po procházce, abych mezi venčením dobře uschla. Ale..............................to jsme ještě netušili, že nějaký pitomec neumí pustiti vodu. Teplá voda byla přímo vařící, Studená nebyla studená, ale teplá. Ani vodu na pití pro mne Petra s Martinem neměli. Normálně se u nich v kuchyni najde alespoň jedna lahve dobré vody neperlivé, tentokrát nic. Naštěstí v konvičce na kytky, kterou Petra udržuje čistou. byla odstátá voda (točená večer). Nemusela jsem trpět žízní do doby než otevřou Penny Market a Martin mi přinese dobrou vodu. Petra dostat toho blba do tlapek, asi by ho přetrhla vejpůl.
Koupání se tím odsunulo na neznámý čas. V poledne přijela Petry maminka s Martinkou. Jéééééé to byl zase cirkus. Kvílela jsem blahem a radostí, že je konečně vidím. Martinky jsem si v poslední době docela užila, ale Petřiny maminky o něco méně.
Asi o třetí hodině, kdy Petry maminka a Martinka odjely domů, jsme se ještě šli všichni vyblbnout na plácek a pak.....................koupání. Petra zjistila, že po tomto koupání dojdou zásoby šampónů.........tudíž ji čeká na MVP velký nákup. Koupání proběhlo nezvykle pohodově. Pod prostěradlem a za podpory teplého vzduchu z venčí jsem si užila předsušení a..............rozespalou mě Martin strčil na stůl a šlo se fénovat a rozčesávat kožíšek. Trošku jsem to obručela, abych dala najevo, jak s tím foukáním mého kožíšku nesouhlasím. Bylo něco k deváté hodině, když Petra s fénováním přestala. Šlo to tentokrát docela dobře. Kupodivu jsem si nechala vyfénovat i uši.
V pondělí dopoledne mě Petra s Martinem ještě dočesali, páč na přední nohy jsem háklivá. Nechci je dát za žádnou cenu. Petra mi pokaždé říká, že mi je nechce vzít, že má svoje, ale co když................náhoda je pes. Dostala jsem hodně dobrůtek za to, že jsem hodná a byla hodná. Po česací proceduře (jestli se mnou dobře počítáte, třetí za sebou), jsem se uklidila do ložnice a dělala, že v bytě vůbec nejsem.
Před 14 hodinou jsem odjela s Martinem na Prosek a Petra se pomalu připravovala do práce. Dnes má směnu 17 - 21 hod.
Jak vidíte, velikonoční svátky se dají trávit i tím, že celé tři dny kolem měl lítali Ti moji dva dvojnožci. Že si to ale umím zařítit. Haf haf.
