Trocha běžného psího života
Moji milý člověčí a psí kamarádi,
od mého posledního povídání "Na Afghána domácího to není špatné" uplynul už nějaký týden. Za ty dva měsíce se toho u nás moc neudálo.
Petra si spešně odskočila do nemocnice. Říkala, že to bylo rychlé, že takový sešup ještě nezažila. Byla ráda, že mě stihla s Martinem vykoupat, protože říkala, že si neumí představit, jak by to pytlila, abych se až příliš nezacuchala.
Do práce se Petra vrátila až v polovině září. Moje maličkost mezitím byla na víkend v Tróji a dělala Petře společnost, také jsme s Martinem stihli jet na zahrádku.
Docela běžný psí život.
22.9.2012 byla na Proseku Svatováclavská pouť. Koná se každoročně u Kostela Sv. Václava. Můžu doporučit navštívit. Letos se i vydařilo počasí. Ten víkend jsme na chatu nejeli, neboť Petra měl pracovní víkend a Martin měl také nějakou práci, kterou potřeboval udělat.
O týden později jsem si užila tří dnů na zahrádce. Počasí se jakžtakž vydařilo. V sobotu 29.9.2012 si Petra odskočila na Moravskoslezskou národní výstavu s tím, že mi nakoupí nějaké mlsky a dentální kostičky. Petra říká, že je lepší prevence, než řešit nějaký průšvih. Povídání z výstavy je ZDE.
Přiznám se bez mučení, že jsem neviděla kartáč skoro tři týdny. Ani mi to nevadilo. Kožíšek se mi tak pomalu začínal z vnitřní strany slepovat. Raději jsem nemyslela na den, kdy do koupání a česání Petra s Martinem zase vletí.
V pátek 5.10. 2012 mě Matin večer přivezl do Tróji s tím, že mě čeká koupání a česání. Problém nastal, když Petra oznámila, že se zdravotně na velké česání a koupání necítí, neboť už týden bojuje s nějakou virózou, co u nich řádí v práci. Až na čtyři lidi to chytili všichni. Páteční noční směna mě ještě minula.
V sobout si Petra s Martinem celý den pokládali Shakespearovskou otázku: "koupat či nekoupat, to je to, oč tu běží.............Nakonec se spolu dohodli, k mému vzteku, že mě přeci jen dají dohromady, aspoň co půjde: Přístí tři týdny se moje celková očista jaksi nehodí do programu a já už vykoupat potřebovala. Petra si se svou alegrií nesmí zahrávat. Pro mě to znamená se podřídit se.
Koupání vypadalo zpočátku jako velký boj a odpor z mé strany, ale uklidnilo se to a hodina a půl ve vaně proběhla tak nějak v poklidu. Petra se už dlouho chystala mě ve vaně vyfotit a ..........tak máme i vzpomínku na mě "jako zmoklou a vypranou myš".
foto " Ta Petra má ale blbé nápady, ani ve vaně nemám soukromí".
Po hodině odpočinku se Petra pusitla do druhé části a to česání a fénování.
Nejprve Petra rozčesala, co rozčesat šlo. Odlepila chlupy od sebe, včetně filců, které bylo možné rozmotat. Jakmile bylo hotovo, nutno dodat, že poněkud náročnější na Petřino rameno, začalo se s fénování.
Petra konstatovala, že to bylo poprvé po dlouhé době, co jsem ani nemrukla. Šlo to rychle a já byla během hodiny a něco vyfénovaná na 90%.
V noci jsem Petru vzbudila asi jen 2x.
Nedělní ráno bylo příšerné. Strašně pršelo a Petra mě kvůli tomu musela nacpat do šusťáku. Kolem poledního Petra dočesala, co se dočesat ještě muselo. Tentokrát už jsem se prala za svá psí práva.
Pes odjede na návštětu, těší se, že si Martina s Petrou užije a co oni............zase koupámí a česání...........to nemají nic blbějšího na práci?
Ale ne nebudu si stěžovat. Petra říká, že příroda to nezařídila tak, abychom mohli sundat kožíšek, obléct čistý a ten špinavý vyprat v pračce. Zkrátka a dobře mají Ti naši dvojnožci o práci a "zábavu" postaráno.
Doufám, že až budu zase psát nějaké povídání, bude to něc veselejšího. Posledním tři se točili jen kolem mé velmi neoblíbené činnosti a to je koupání a česání.
Haf Haf. Bonnie
