Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trable psího života

 ahoj Moji drazí psí a člověčí přátelé,

dnes vám přináším povídání s názvem "Trable psího života".

Asi si teď řeknete, jaké já milovaná a obletovaná svou rodinou mohu mít za trable. Co se tak zásadního změnilo, že si tak veřejně musím postěžovat.

Nebojte se mí drazí, nic závažného se nestalo, moje rodina mě stále miluje a nikomu by mě nedala. Ani kdyby se složili nejmocnější finančníci tohoto světa. Petra říká, že neexistuje obnos peněz, kterým by se dal vyvážit můj život.

Psí život není jen plný radovánek, ale také občas přijdou okamžiky, kdy naše zdraví přestane poslouchat. Musím říci, že jsem si toho letos docela užila. Jak Petra s oblibou říká: "Bonnie ty si taky musíš všechno vyzkoušet jako já".

Začněme tedy popořádku a zkusme se z toho vzít něco užitečného.

Uši:

Jak už mnoho majitelů Afghánů zjistilo, nebo zjišťuje, případně zjistí, jsme náchylní na záněty uší. U plemen s převislýma ušima, jako jsme my, to prý není nic nebovyklého. Já si toho taky letos párkrát užila.

Co z toho plyne za poučení....Uši je třeba pravidelně kontrolovat a čistit. Tzn. stačí jednou za týden prohlédnout, zda máme ouškao čistá, netvoří se nám v něm maz. Pokud si k uchu přičichnete a ucítíte nelibý zápach, pak nás okamžitě vezměte veterináři. Dostaneme kapičky do uší a dezifekci. Do týdne až deseti dní bývá pokoj.

Jak tomu předcházet........hlavně dávat pozor, aby se nám do ucha nedostal nějaký nepořádek, osina, pozor na zarostelé chlupy v uších a také na to, aby se nám ouška nezapařila. Petra to řeší tím, že se mi uši snaží odvětrávat. 

 

Tlapky:

Tlapičky moje, pacičky moje. Celý životě mě musíte nosit. Jojo s tlapičkama a pacičkama jsem si taky užila. Jestli nevíte, jak rozlišit tlapičky od paciček, tak já vám to povím.Tlapičky jsou naše všechny čtyři, ale přední se taky označují jako pacičky. To jen pro pořádek.

Protože nás tlapky nosí celý život je třeba, aby o ně bylo dobře postaroáno. Tzn. promazávat pošltářky, aby nebyly suché a popraskané. Hlavně v zimě, když mrzne a solí se chodníky mazat, mazat a mazat.

Zastřihovat drápky, je-li to potřeba. Drápky se mi zastřihují každých 14 dní a můžu vám říci, je to vždycy drama. Mam totiž drápky černé a u nich nepoznáte, kde začíná dráp a kde končí nehtové lůžko (nebo drápkovo lůžko). U světlých to vidíte. Martin mi tak zastřihuje jen konečky, aby se mi dobře chodilo. Kontrolu dobře zastřižených drápků máme, když na dlážděné chodbě není slyšet drápkovo klapání.

Když už se stane, že se ustřihnete, tak drápkovo lůžko hodně krvácí. Nejlepší ke kamenec. Pak dobře očistit okolí a tlapku do ponožky a do botičky, než uvidíte, že se lůžko zatáhlo natolik, že nehrozí vniknutní infekce.

Co mě letos postihlo a musela zasáhnout moje dvorní veterinářka, byla bradavička, která se mi udělala v místě, kde jsem před dvěma lety měla osinu. Osiny jsou pěkní prevíti. Na uschlé posekané trávě je chytíte ani nevíte jak. Bradavička nejprve vypadala jako samička od klíštěte bez nožiček, tak neškodně. Během tří měsíců se ale zvětšila a byla celá růžovočerná. To už Petra začala být nervózní, protože jí nepřišla normální. S mou dvorní veterinářkou jsme se domluvili, že v létě to nemá smysl odstraňovat, že se v těch vedrech rány špatně hojí, že to necháme pokud bradavice neporoste a nebude mě obtěžovat, na říjen. 20.10.2013 jsem si zase vyzkoušela, jaké to je blíže se obeznámit s narkózou. Petra s Martinem si mě nechali prvních pět dní doma pod dozorem. Nosila jsem pocitvě ponožku. Žádné olizování. Ven pěkně s botičkou. Hned druhý den jsem běhala, jako bych žádnou bradavičku neměla. Martin říkal, že nemám rozum. Petřin tatínek by dodal: "Až jednou rozum dostanu, tak se z toho zblázním a nic z toho stějně mít nebudu". Další bradivičku jsme objevili na levém rameni. Před dvěma týdny jsme zjistili, že se mi další dělá na stěhně zadní nohy.

Bradavičky způsobují papilomy a nebo se tvoří na místech, kde bylo klíště nebo hmyzí vpich. Místo bylo buď nedostatečně ošetřeno nebo třeba klíště nebylo odstraněné celé.  Proto, pokud na nás najdete útvar, který k nám nepatří, opětovně zbystřete a nenechávejte to bez povšimnutí. Někdy se papilomy ztratí samy,ale někdy mohou značit problém. Zvláště v tlamičce.

 

Tlamička:

Naštěstí v tlamičce všechno v pořádku, zuby mám taky všechny. U výstavních psů je důležité, protože se při každé výstavě kontroluje chrup, abychom ho měli pěkně bílý. Proto psí zubní kartáček, zubní pasta, cokoliv čím mechanicky odstraníme zubní kámen a plak a náš dech zůstane svěží, patří též do našeho života. Martin s Petrou říkají, že je lepší požáru předcházet než ho pak řešit. Proto dentální kostičky a PlaqueOff™ Animal patří též do mého života. Stejně jako s kosmetikou a krmením, i s péčí o náš chrup máte jistě zkušenosti různé. Jsem už přei jen starší psí dáma a tak moje zoubky podle toho vypadají. Paní dvorní veterinářka však říkala, že na svůj věk mám zoubky ještě dobré a nepáchne mi z tlamčky.

 

Srst:

Péče o srst, to je pro majitele nás Afghánů celoživotní práce. Od chvíle, kdy se nám začnou chlupy prodlužovat, až po moment, kdy se rozhodnete nám srst buď zkrátit na česatelnou délku nebo úplně ostříhat.

Není třeba připomínat, že péče o naši srst je finančně i časově nákladná. Občas je i pro otrlé.

Pro výstavní jedince je udržovaná srst nezbytností, neboť na výstavách se hodnotí nejen náš pohyb, povaha, ale i exteriér. Aghán, který je neudržovaný, zafilcovaný nemá na výstavách žádnou šanci.

U nás Afghánů "domácích" se sem tam prohřešky proti standardu snesou, protože nás nikdo nehodnotí. Udržovaná srst je vizitkou nejen naší, ale i našich majitelů. I Ti ostříhaní jsou krásní, když je o jejich krátkou srst dobře postaráno.

Proč se tu zmiňuji o péči o srst a co má společného s mými trablemi...........Hodně. Jak jistě všichni víte, nebydlím s Martinem a Petrou, ale s Martinovými rodiči. Mou majitelkou je Martinova maminka. Byli to ale Martin s Petrou, kdo se zavázal, že s péčí o mou srst pomohou. Mohu však říci, že z 80% to leží a padá na ně. Kdo jen trochu četl v rubrice "Z mého života" ví, co už se mě a Petru moje srst natrápila, kolikrát jsem byla v takovém stavu, že by bylo mnohem lepší pro ni i mě vzít strojek a všechnu srst shodit. Přesto ve svých sedmi letech a kousek mám srst dlouhou a ostudu svému plemeni s Petrou a Martinem určitě neděláme.

Srst na našem těle má svou nezastupitelnou funkci. V zimě nás hřeje. Petra s Martinem nechávají zarůstat na zádech, abych měla chráněné ledviny. Nosit obleček v zimě zatím nepotřebuji. Co není, může časem být, až budu stará babka.

Hřbet se mi vždy trimuje /holí/ až na jaře, kdy přestane být zima. V létě zase nás dlouhá srst chladí. Řeknete si, kde jsem vzala tu pitomost...........ale. My pejskové se totiž nepotíme v tom klasickém slova smyslu. Potíme se tlapkama. Schválně si někdy všimněte, proč jsou na suchém chodníku otiky našich tlapek, když je opravdu vedro. Srst tak naše těla chrání proti splálení. Když chodíme a běháme tak chlupy prochází vzduch a tím se chladíme. Proto je tak důležité, aby naše srst mohla plnit tuto funkci, měla by být čistá, rozčesaná. Necháte-li naši srst zplstnatět, můžete docílit zapařenin a nebo hnízdiště různých parazitů, kteří nám pak budou ubližovat a těžko se jich budeme zbavovat.

Pokud můžete, využijte všech možných ochraných prostředků, jak chránit naši srst. Od balíčkování, ušáka na hlavu při procházkách nebo krmení, pláštěnku do deště, návleků na nohy nebo botičky. Vše dělejte jen pokud se to slučuje s vašim přesvědčením, že tak činíte pro naše dobro. A nenechte se odradit, jestli si někdo bude myslet, že vypadáme jako "pitomci". Oni naši srst udržovat nemusí.

 

Oči:

I péče o oči je důležitá, vlastně péče o celé naše tělíčko a dušičku. Poprvé po sedmi letech jsem si někde uhnala cosi, co způsobilo, že si z černých očí, stala očka kalná. Nejprve jsme použili výplach borovou vodou. Když po čtyřech dnech nezabrala, museli to spravit kapičky od mé paní veterinářky. Teď už je vše v pořádku.

 

Jak vidíte, mohou nás postihnout různé zdravotní, ale i psýche neduhy. Hlavně s přibývajícím věkem je to hodně vidět.

Martinův tatínek nedávno prohlásil, že Petra s každou blbostí nadělá a Martin jí zase občas vyčiní, že kdo pořád něco hledá, vždycky něco najde.............ale.

Na Petřinu obranu musím říci, že když jsem s ní a s Martinem, Petra vždycky udělá pravidelnou kontrolu.........prohlídne mi uši, oči, koukne se mi do tlamičky, jak jsem na tom se zubním kamenem a jestli mám voňavý dech. Zkontroluje drápky. Prohlídne tlapky, zda je nemám popraskané. Při mazlení mi prodrbe srst, aby zjistila, jak moc sem zafilcovaná. Občas se stane, že narazí na nějakou bouli. Buď je to klíště, nebo ta zmíněná bradavice, co jsem měla na rameni a mám teď na noze.

Když tohle udělá jednou za týden, až dva, podle toho, kdy si mě s Martinem berou k sobě domů nebo na chatu, tak mě má pod dozorem. Mám-li nějakým opomíjený problém je objeven. Jako třeba ta pitomá bradavice. Petra mě ani nenechá, abych si podrbala ucho, nebo si olizovala tlapky, okamžitě letí a už zjišťujie, co se mi to děje.

Víte Petra zastává názor, že co se našeho zdraví týče, člověk to nemá přehánět, na druhou stranu musím být ve střehu. My si sami neumíme říct, co nás bolí, nebo co s námi je. Je na našich člověčích průvodcích životem, aby se s námi naučili komunikovat a rozpoznali, nebo se snažili rozpoznat počínající problém.  Čas je totiž to, co může hrát proti nám.

Někdy i sebe větší snaha o správný přístup k našemu zdraví nemusí stačit. To většinou ve chvíli, kdy nás postihne opravdu zlá nemoc nenápadně se plížící a nebo nečekaně zaúčtočí agresivním způsobem a naděje na naše vyléčení nemusí být velké nebo žádné.

Přejme si proto, abychom se ve zdraví dožili vysokého psího věku a byli tu s našimi člověčími přáteli hodně hodně dlouho. Pamatujte, že čas, který je nám dán je velmi omezený a krátký, proto ho s námi prožijte smysluplně ve vzájemné lásce a úctě.

Mě se dostalo toho štěstí, že mám takovou rodinu, jakou mám. Ne všichni pejskové na tomto světě mohou zaštěkat, že jsou na to stejně.

 

Příště zase u nějakého dalšího povídání, až nás s Petrou něco napadne.

                                                                                         Haf haf Vaše Bonnie