Afghánských chrt a Čínský chocholatý pes

 Moji drazí psí a člověčí kamarádi.

Hlásím se s novinkami ze svého života. Mám za sebou dva náročné týdny. Jestli se ptáte, co náročného jsem podstoupila, pak vězte, že setkání s travní osinou, vlastně dvěma osinama. Díky nim jsem málem měla zkaženou pravidelnou dovolenou.

14-07-2012 přišla Martinka s tím, že si nějak moc olizuji tlapku. Petra ke mě přiběhla a okamžitě začala zkoumat, co je důvodem mého velkého zájmu o mou levou přední packu. Po krátkém zkoumání zjistila, že mám v pacce osinu. Naštěstí z ní dost koukalo a tak jí Petra opatrně vytáhla, místo mi vydezinfikovala a dala ponožku, abych si to místo dál nelízala. Měli jsem radost, že je všechno v pořádku. Ouvej, časem se ukázalo, že není.........................

........................Nedělní cesta domů, to byl nápor na nervy pro všechny. Protože nebyl odvoz, musela jsem to odťapat. Petra byla pořád jak na trní, že špatně chodím, že mě to musí bolet. Naštěstí jsem si pak poležela v autobuse a v metru, takže jsem to zvládli. Přes týden se měla packa dát dohromady, ale nedala. Postupně se mi to místo mezi prsty na přední pacce začalo podebírat. Chození mi problém nedělalo, až se všichni divili. Martin pak volal o radu, co se mnou. První myšlenka naší Dobré víly a mojí dvorní veterinářky byla, jestli náhodou nebyly ty osiny dvě za sebou. Nebyli jsem si ničeho vědomi, nic takového jsme neviděli při vytáhnutí.

Takže se packa další tři dny čistila, omývala heřmánkem. Petra mě hlídala, abych neblbla, jestli mám ponožku, zda mám ránu v čistotě. Čím dál bylo jasnější, že budu muset k veterináři na kontrolu, že to není normální. 

V pondělí mě tedy Petra s Martinem čapli a už jsme mazali k mé paní doktorce, kam běžně chodím na očkování. Mám moc hodnou paní doktorku a taky je moc šikovná. Ráda bych jí poděkovala, že mi packu neřezala a že tu druhou osinu, která byla příčinou toho otoku a hnisání, vytáhla celou. Ani jsem nepípla. Ještě jsem dostala injekci proti bolesti a injekci antibiotik. 

Jak se zjistilo z mých zápisů, ošetřovala se mi kvůli osině v roce 2011 pravá noha. Od té doby moji přátelé se mi packa začala hojit velice rychle. V ponděl jsem ještě prospala a trošku pokulhávala. Od úterý už bylo všechno tak jak má být. Rána čistá, zatažená a v suchu. 

Petra za mnou lítala jako můj ocásek a pořád kontrolovala jestli mám na noze ponožku, když bylo mokro, strčila mi nohu ještě do botičky. Občas jsem si připadala jak na buzerplace. Kdybyste viděli, co já mám Petřiných ponožek ve své taštičce, pro případ nějakého průšvihu.

Dnes je pátek a já běhám jako bych se s žádnýma osinama nesetkala. Musím se přiznat, že jsem běhala i o víkendu. Dvě tři kolečka. Martin říkal, že se nechovám jako nemocná, že jsem nemocná leda tak na palici. Po běhání jsem mu ale ukázala, že mám nemocnou pacičku. Martin mě podrbal v kožíšku a smál se.

Co z toho plyne.........................po každé procházce nám kontrolujte pacičky. Pokud chceme jít do posekané trávy, raději nám to zakažte. Osina je pěkný prevít, to vám poví každý, kdo chová a vlastní nás Afghány.

Já měla kliku, že jsem nemusela ani jednou pod narkózu. Budu ji mít příště?

foto: Bonnie - agent v řepě, schovaný za jediným stonkem kopru

Týden mi ve společnosti Martina, Petry, její maminky a Martinky utekl jako voda. Ve středu nám celý den propršelo, ostaní dny bylo hezky. Většinu těch horkých dní jsem byla schovaná v chatě, pod stromem, nebo v pelíšku. Víte, já teď k Martinovi a k Petře už do postele nechodím. Nemám to zakázané, nicméně jsem už velká holka. Petra říkala, že jsem jim vyrostla, že se s tím musí nějak srovnat. Slyšela jsem jak Maritnovi říká, že jí chybí, když jsem se spolu ňuchňaly a dělily o její postel. Z neděle na pondělí jsem si k ní vlezla. Petra měla velkou radost. Co se ranního buzení týká, nic se nezměnilo. První vzbudím Petru. Na zahradě jsem se budila mezi šestou a sedmou hodinou. Občas se stalo, že i v půl osmé.

Válení v záhonech a valchování kytek, řepy, brambor a dalších záhonů, to už nikdo moc nekomentoval. Vždycky mě z toho vyhodily.

I česání jsem si "užila". Po skoro třech týdnech jsem viděla kartáč. To zase bylo rodeo. Petra byla ráda, že se vrátila ke kondicioneru Laser Lites Drape, neboť kožich poslouchal jak hodinky. Ne, že bych měla všechy cucky fuč, to nejhorší se zvládlo. Martin s Petrou mě nechtěli zatěžovat, když jsem byla pacient a noha se potřebovala zahojit. 

Zkrátka jsem si užila volnosti po Afgháním libosti.

foto: Bonnie - hrdá afghání slečna

28.07.2012, kdy vrh "B" CHS Monteka slaví 6. narozeniny, bude Petra na Středoevropské výstavě na Konopišti,  Já s Martinem pocestuji domů na Prosek a budu doma. Ti moji dva dvounožci pojedou v pondělí na týden na dovolenou.

PS. foto s ponožkou doplním, Petra tu fotku má uloženou na jiném mobilním telefonu.