Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na "Afghána domácího" to není špatné

 Před pár dny Petra dopsala povídání "Jak ze zacuchané koule udělat Afghána", více si můžete přečíst ZDE.

Povídání končilo tím, že se Petra zmínila, že na mě ještě něco zbývá dočesat. Musím se přiznat, že toho už moc nebylo. Něco málo na kolenech zadních nohou. Něco málo u předních, co jsem si stačila zřídit přes týden a dočesat na zadních nožkách.

Samozřejmě přečesat hlavu a udělat nového "mickeymouse", tedy culíčky. Ty nosím místo ušáka, abych si neokusovala chlupy a hlavně, abych něco viděla a ke stáru nebyla za slepce.

Petra mě vždycky chtěla po česání vyfotit. Bohužel na to skoro nikdy nedošlo. Aspoň mě vidíte než se stihnu zřídit............vyválet v trávě, prohrabat záhony, přelétnout mezi thůjema, obalit se mechem a suchou trávou.

Jsem-li doma, tak si chlupy zválet v posteli, slepit při procházkách. Když zmoknu, zkrepuje se mi i ten zbytek, takže jsem za "ovčinku". Petra s Martinem mě mají rádi a je jim jedno, jestli mám chlupy natažené, nebo vlnité.

 

bonnie_na-stole-po-cesani_18_8_12_d.jpg

V povídání "Jak ze zachuchané koule udělat Afghána" jsem zmínila "NÁŠ" postup koupání. Upozorňuji, že je jen náš. Tedy, než že byste ho nemohli opsat, ale je potřeba brát v úvahu, s čím jsme k vám domů přišli. Jestli jako společníci, nebo jako parťáci, kámoši a budoucí výstaváčci.

 

U výstaváčků je ta péče o srst úplně jiná, v jném termínu, jiné postupy..............zase se nedá říct, že tak to funguje u všech. Každý majitel, vystavovatel by si v péči o naší srst měl najít to své, co jemu vyhovuje, co jeho jest. Přijít na to, jak si tu práci co možná nejvíce ujednodušit.

 

bonnie_na-stole-po-cesani_18_8_12_c.jpg

Než se pustím do povídání.........nějaký hrubý nástin toho, jak je možno pečovat o výstavního Afghána, musím zmínit ještě něco.

Z mých minulých povídání víte, že Martin s Petrou mě nemají doma, že bydlím na Proseku u své majitelky, Martinovy maminky. Péči o můj kožíšek na sebe vzali Martin s Petrou. Občas se stane, že na mě nemají dost času. Nemůžou mě přečesat pod rozčesávačem a zbavit mě všech filců, co se mi v kožíšku za ten týden nahromadí..............a dopadne to tak, jak jsem psala v posledním povídání, viz odkaz na začátku. 

Pokud se vrátíte v čase, už mnohokrát jsem byla v takovém stavu, že by Petra, než nademnou stát mnoho hodin, vzala nejraději strojek nebo nůžky a uděla s mou srstí krátký proces. Pokaždé však v sobě i díky podpoře, našla dost síly, aby mi kožíšek zachránila. Jen díky Martinovi a Petře pořád vypadám jako Afghánský chrt a ne jako "saluka" nebo "naháček".

Stříhání mě čeká, až prý budu stará bába.

Ráda bych svým příkladem ukázala, že i když nemáte úplně podmínky, abyste o náš kožíšek mohli předpisově starat a koupat, vždycky to nějak jde, pokud dokážete překonat ten moment, kdy propadnete slabomyslnosti. Petra by vám mohla vyprávět, kolikrát v ruce držela kartáč a česala a česala a...............dlouho nebyl vidět žádný pokrok. 

Petra říká, že ač na výstavy nechodím, stydět se rozhodně nemusí za to, jak se o můj kožíšek s Martinem starají.

 bonnie_na-stole-po-cesani_18_8_12_e.jpg

Táááák a teď se pokusím v hrubém nástinu pomoci s úpravou na výstavu...............zatím v přípravě. Záměrně píši v přípravě, protože to prvně musím dát dohromady, abych neplkala blbosti.

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Na "Afghána domácího" to není špatné