Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hra na schovávanou aneb mám to všechno na háku

31. 8. 2009

"Mám Vás všechny na háku"

V pátek 28.8.2009 jsme si s Martinem přivezli Bonnie domů, abychom vyprali špinavý kožíšk a zase z ní udělali společnými silami krásnou afgání slečnu. Po třech hodinách, kdy už nám Bonnie dávala najevo, že toho všeho zkrášlování má plné tlapky, jsme šli spát. Bonnie nás překvapila, že zapadla na svůj pelíšek a spala až do sobotního brzkého rána.

V sobotu 29.8.2009 jsem odjeli na chatu užít si trochu volna a připravit vše na večerní grilování. Den proběhl krásně pohodově s občasným střeštěným Bonním během kolem zahrady, přetahovanou o její hračky a pokusy něco z nás u stolu vyloudit. Nutno říci, že její pokusy byly hodně neúspěšné.

Neděli 30.8.2009 a dojem z celého víkendu nechávám okomentovat Bonnie, aby Vám je popsala na následujících řádcích sama. Tak tedy.................."Bonnie máš slovo."

Obrazek

"Foto dostalo název "víš, co mi můžeš?.......učesat kožich" :-)))

Asi bych měla začít od začátku. Školní prázdniny skončily a já mám za sebou jeden z povedených víkendů na zahradě. V pátek mě Martin s Petrou koupali, činčali, o kožíšek se mi starali.........no a co myslíte, že jsem udělala já.  Poválela jsem se, všude kde to šlo. Většinu času jsem přes víkend proležela ve stínu svých oblíbených stanovišť.... jabloň u pergoly, jabloň u záhonů s keři rybízů a nově jsem se naučila lehat si za thůjky těsně vedle k plotu, aby na nás nebylo ze severní strany vidět.

V neděli jsem se vrátili z procházky a já měla tak trošku kožíšek samý nepořádek. Petra se rozhodla, že mě rychle přečeše, i když se to nemá. Jenže já ty větévky, travičku, jehličí a bůhví co ještě měla v kožíšku tak zamotané, že by to ze mě tahali ještě týden. Petra si vyndala ven na zahradu stůl a tady začalo dívadlo hadr. Jak jsem zpozorovala stůl a kartáče, upalovala jsem se rychle někam zašít. 

Obrazek

Martin mě objevil právě za těmi zmíněnými thůjkami. Petra nelenila a můj "dokonalý" úkryt i se mnou trošku zdokumentovala. Fotečka u textu dává jasně najevo, jak jsem ji měla na háku."

Jestli Ti to Bonnie nebude vadit, doplnila bych jeden drobný dovětek.

Tady se ukazuje jedna stránka afgání povahy. Když se afgánovi něco nechce, tak se mu to prostě nechce. Nejedná se jen o jeho nechuť k česání, ale třeba i požadavek zůstat na místě, přijít na první přivolání. Jak si afgán postaví hlavu, nehne s ním ani dva páry volů. 

Aby té komedie nebylo dost, bude se tvářit buď děsně ukřivděně nebo pro změnu hodně rozlobeně. Asi jako Bonnie na téhle fotce.