Další tři roky mého života jsou pryč
Ajta, krajta. Život mi k dnešnímu dni (7. června 2012) ukrojil další skoro tři roky života, bez necelých 2měsíců, abych byla přesná. Jojo, čas letí jak bláznivý. Plyne jako voda na mlýnském kole, chcete-li a nedá se zastavit.
Ještě "nedávno" v běhu času Petra psala povídání s názvem "Od malé Bonnie, po Bonnie velkou", najdete ho zde.
Dnes už nejsem "malou Čumítkou", i když mi tak ještě Petra občas říká. Dnes jsem Boňulka Bobulka, Bobu, malý Ďoblížek). Slovo "malý" má v mém případě opravdu výstižný význam. Už jste někdy viděli "malého" dospělého Afghána. Já ne. A není mi známo, že by někdo vyšlechtil naší trpasliči, nebo střední velikost.
foto: Bonnie r. 2010 - červenec. Od mého třetího věku se mnoho věcí změnilo. Už nejsem takový gauner, takové rajstajblo. Tedy ne, že bych neuměla řádit jako "Černá ruka", ale jsem o poznání klidnější.
Většina majitelů plemene Afghánský chrt se "těší", až nám budou tři roky. Ono je to ve psím životě hodně dlouhá doba, uvážíme-li, že se náš věk počítá jinak než věk člověčí. Afghánský chrt je plně fyzicky a psychicky dospělí právě kolem třetího roku věku.
U někoho to znamená významné zklidnění, někdo zůstává stále akční jako dřív.
U mě nastala doba zklidnění. Většinu dne totiž prospím. Ač se pro mě vymýšlí zábava, většinou úsilí mé rodiny sabotuji. Chodím si hrát a vyzývám ke hře, jen když se to chce mě. Obvykle mi nadšení vydrží jen malolu chvíli.
Co se u nás výrazně změnilo, že jsem přestala sdílet s Petrou její postel. Od malička znám povel "jde se spát", "Bonnie na pelíšek", ale před třetím rokem jsem toto většinou odprotestovala. Nyní jdu po vyzvání sama ma svůj pelíšek, nebo zůstanu spát v obýváku na gauči.
V roce 2011 u mě došlo k další změně. Stala jsem se "samostanou jednotkou". Pokud netušíte o co jde, pak vězte, že je to samostané spaní na zahradě.
Do té doby jsem vždy ležela na trávníku, dokud večer nepadla rosa. Pak mě Petra s Martinem zahnali do chaty, abych šla na pelíšek a neležela na mokré zemi. Od léta už toto není potřeba. Sama odcházím na svůj pelíšek a to i přes den, kdy je venku vedro. Není potřeba, aby se mnou Petra nebo Martin byli, zvládám to bez nich. Ani nevíte, jakou radost jsem jim tím udělala.
Bonnie r. 2011, červenec
Co se mého kožíšku týče, hodně jsem nachlupatila. Petra říká, že na její vkus až moc. Víte, co se říká "Dávej si pozor na to, co si přeješ, aby se ti to nakonec neslpnilo". No a Petra si kdysi přála, abych měla krásný dlouhý a hustý kožíšek.
Na Afghána "domácího" mám kožíšek hustý až dost. Petra občas říká, že bych jeho část mohla dát jiné fenečce, která tolik chlupů nemá, že by se jí pak ten můj kožich česal líp. Oproti mým bratrům z "vrhu B" CHS Monteka, mám chlupů víc, než je zdrávo. Občas mě přezdívají "fenopes".
Nebudu vám raději vyprávět, kolikrát jsem za poslední tři roky slyšela, že by pro mě bylo nejlepší vzít nůžky a ostříhat mne. Myslím, že by mi na to nestačily všechy prsty, co jich na tlapkách a packách mám. Divit se nesmíte, ono přeci jen česat a pečovat o ten můj kožich není žádná sranda. Řekla bych, že je to jen pro otrlé. Mám kliku, ač Petra čas od času propadne slabomyslnosti, mám kožich stále na svém místě bez výrazné změny.
Co mě i Petru velmi rozesmálo, že mnoho lidiček, co mě viděli, nebo jsou od jiného plemene (např. od Čínských chochlatých psů a mají labutěnku (dlouhostrstá varieta ČCHP), by ten můj kožich česat nechtěli.
Bonnie r. 2012 - únor
Kromě česání jsem si poslední dva roky (2010 a 2011) hojně užívala zahrady. Pravda je, že v r. 2012 jsem byli na zahradě jen jednou. Čím více se budeme blížit červenci, tím se frekvence zvýší. Od začátku r. 2012 jsou Ti moji dvojnožci v zajetí rodinných událostí a není to pro ně jednoduché. Přestože na zahrádku zatím nejezdím, věnují se mi s maximálním úsilím a nasazením.
Jsme v půli r. 2012 a já doufám, že toto povídání budu moci ještě během těch dalších 6ti měsíců doplnit o něco zajímavé.
Haf haf. Vaše Bonnie
P.S.
Moje maličkost (foceno 04.07.2012 - za 24 dní budu šestiletá)
Moje maličkost 19. srpna 2012 (je mi 6 let a 22 dní)
Náhledy fotografií ze složky Bonnie Monteka
