Červnová deštivá pohoda na zahrádce
Deštivá pohoda na zahrádce (17. - 19.06.2011)
Zahrádka, toť místo odpočinku, pohodičky, ale především...............místo mého celodenního válení se venku.
V pátek jsem s Martinem přijela na zahrádku už odpoledne. Petry maminka a sestra Martinka už tam byly. Petra měla přijet až pozdě večer, neboť měla ještě nějaké povinnosti. Noc z pátku na sobotu proběhla výborně. Všichni jsme spali jak zařezaní.
V sobotu se ale počasí dost zkazilo. Z pátka na sobotu pršelo a ráno byla tráva hodně mokrá. Martin mě vypustil se vyvenčit, ale zahnal mě zase zpět na pelech, abych nebyla moc urousaná. Když mě Petra vidí takhle zřízenou, vždycky spráskne ruce a povzdechne si: "Proč jsme Ti Bonnie ten kožich vlastně prali.".
Martin vstával brzy. Petra zůstala ještě ležet. Moc ráda ležím s ní. Z postele jsme se tedy vyhrabaly až před polednem.
Během dne jsem si připadala jak buzerplace, neboť to bylo samé: "Bonnie dovnitř, prší. Bonnie, nechoď ven. Bonnie, nelez do těch záhonů, budeš mít tlapičky samé bláto." Hrůza.
Když mi dovolili jít konečně ven, byla jsem moc ráda, že nemusím ležet na gauči a čekat, až se trošku počasí umoudří.
K večeru, co jsem si snědla svou denní dávku krmení, jsem dostala chuť na zákusek. Z pátku jsem si totiž schovala kousek bůvolí kostičky (teda ona měla tvar botičky) do záhonu, hned vedle hrachu setého. Asi pětkrát mě ze záhonu vyhodili, ale po šesté se mi tu botičku vyhrabat povedlo. Martin jen suše konstatoval, že vypadám jako prase, ale co se mnou prý má dělat.
Noc ze soboty na neděli byla celkem ftipná (záměrně píšu "f").
Nejprve jsem Martina s Petrou vzbudila, když se mi něco zdálo a vydávala jsem při tom kvíkavé zvuky.
Další budíček měli Ti moji dvojnožci v půl čtvrté, když jsem je probudila sirénou. Jestli nevíte, co je siréna, pak vězte, že to vydávám takové kvílivé zvuky, jako když každou první středu v měsíci zkoušejí v Praze poplašné sirény. Martin s Petrou vyletěli z postele jako když do nich střelí a rychle mě probudit. Martin nás všchny povinně vyhnal vyvenčit, když už jsem je vzbudila. Petra mi při té příležitosti vyměnila deku na pelíšku. Poté jen se smíchem konstatovala, že jsem je musela probudit sirénou, abych je upozornila, že potřebuji vyměnit deku v pelechu. No nemá ta Petra blbé nápady.
Noc jsme dospali tak, že mě Maritn přemluvil, abych si k nim lehla do postele, protože chtěl mít jistotu, že opravdu budu spát. Nakonec to dopadlo tak, že jsme s Petrou okupovaly 3/4 postele. Na Martina zbyl ten zbytek. Nevím, jak Maritn, ale já se vyspala královsky.
Dopoledne jsem si ještě zařádila s balónem, přeprala jeden ze tří klacků, které mi Maritn s Petrou vyčlenili na hraní a po obědě hurá domů.
Část cesty domů jsem absolvovala v šusťáku, neboť nás chytil docela slušný plavák. Paradoxní bylo, že v Dubči byl velký slejvák. Na Černém Mostě a na Proseku svítilo sluníčko, po dešti ani památky.
Příští týden budu doma, protože Ti moji dvojnožci jednou do Brna na MVP. Jsem zvědává, co mi, krom slíbených kondiciónérů od Laser Lites, přivezou dobrého.
Její Afghání veličenstvo Bonnie (zahrada, částečně deštivá sobota 18.06.2011)
