Jdi na obsah Jdi na menu
 


Časy se mění

Moji milý psí a člověčí přátelé,

dlouho se u nás nedělo nic, co by stálo za zápisku,  ale nyní se toho událo až až.

Ne nadarmo se říká, že člověk (pes) míní a život mění.

V naší rodině  jsem byla, já fenečka Afghánského chrta Bonnie Monteka,  od svého příchodu ke své rodině vždy jedinou psí zástupkyní svého druhu, po té co za duhový most odešla moje praprateta Elegance ze Zličínských luk 

Od první chvíle, co jsem přišla domů bylo o mě pečováno s náležitou láskou, úctou a celá rodina dělala a stále dělá vše proto, abych byla spokojená hafinka. Tím nechci říci, že když jsme tak radikálně zestárla, že se o mě starat přestanou.

Jojo moji milí přátelé, 28.7.2014 to bude už 8 let, co jsme přišla na tento svět. Petra jednu dobu říkala, že mě přinesl racek chechtavý, protože jsme prý první roky skoro nezavřela tlamičku.

Pak zase Petra říkala, že mě po nějaké době vidí jako to malé o něco větší nic a já už jsme dospělá slečna.  O tom se můžete dočíst ZDE.

Mezitím zase utekl nějaký ten rok, všem nám tak nějak zešedivěly vlasy nebo chlupy a najednou jsme byla sedmiletá. Podařilo se dohledat část mých sourozenců. Jak má Petra ve zvyku napsala zase nové podívání o tom, jak jsem strarší, podívejte se ZDE.

Měla jsme velké štěstí a mám, že jsem dostala do života takovou rodinu. Mnoho pejsků takové štěstí nemá, aby od prvních momentů, kdy může jít do nové rodiny, odešly tam, kde budou mít trvalý domov. I někteří moji sourozenci to štěstí neměli, ale teď už je to snad lepší, aspoň u těch málo co vím.

A co že se mi vlastně stalo tak zásadního? Představte si, Petra s Martinem mi "pořídili" psího sourozence.

Stalo se to 17.5. odpoledne. Martin pro mě přijel na Prosek, že pojedu s Petrou a Martinem do Tróji a potom na týden na zahradu. Martin měl dovolenou a Petra poskládané volno. Domů pro mě přišel jenom Martin. Petra totiž na zastávce čekala s takovým podivným malým černým stvořeníčkem na zastávce. Maličké stvořeníčko, doma oslovované Černokněžník, měl být můj "nový bráška". Jmenuje se Caterham Shahrastani a od soboty mu začala Petra s Martinem říkat Kamerone.

Petra měla Kamerona na klíně, když jsem se k ní přiřítila. Petra se chtěla pomazlit a přivítat a představit mi Kameronka. Najednou jsme nevěděla, co se sebou mám vlastně dělat. Petra s Martinem nás odvezli do Tróji. Chtěli, abychom k Petře a Martinovi přišli oba, aby se nestalo, že si jeden nebo druhý jejich byt přivlastníme a začno mezi námi rozbroje. Ke Kameronovi jsme se nechtěla vůbec přiblížit a Petře jsme dávala najevo, že z toho nejsem dvakrát odvázaná. Petra za mnou chodila a ujišťovala mě, že se pro mě nic nemění, když tu s námi bude Kameronek žít. Že mě má pořád ráda, že jsme stále její nejmilovanější fenečka a vždycky tu pro mě bude jako tomu bylo dřív. Zavrtala jsme se do postele v ložnici a dělala jsem, že tu nejsem. Sem tam se mi Kameron připletl pod tlapky a když už byl moc troufalý, zavrčela jsme, abych dala najevo, že si jeho přítomnost nepřeji.

Petra v jednu chvíli byla dost smutná, že já jsme smutná.

S Kameronem jsme strávila týden na zahradě. Víceméně jsem ho tolerovala a stále toleruji (ale Martin s Petrou říkají, že už je to s námi lepší a že jsme pochopila, že je mi jejich srdce stále věrné). Zvládáme sdílet jednu místnost. Když je třeba umíme se jeden druhému vyhnout. Chodíme společně na procházky. Vypadáme u toho dost komicky, protože Martin chodí se mnou, Petra s Kamčou..............jde velká a malej. Co dělám já dělá i on a obráceně.

Krmení máme každý svoje, stejně jako misku na vodu. Když Kameronek dostane mlsek, dostanu ho i já. Někdy dostávám mlsek jako poslední, aby bylo zdůrazněno mé vyšší a starší postavení ve smečce, někdy to Petra udělá tak, že nám dá obě současně. V naší smečce zatím vládne pohoda a mír. Martin s Petrou doufají, že se z nás stanou nerozluční partáci.

Co se údržby kožichů týče, už jsem zjistila, že se v Tróji nekoupu a nečešu jen já, ale že to samé musí podstoupit i Kameronek. On to má možná jako pes s "výstavní budoucností" horší v tom, že do vany a pod kartáč musí častěji než já. Přemýšlím, jestli mu to mám závidět, nebo se tiše pod chlupy škodolibě usmívat.

Uvidíme, co přinese budoucnost. Všichni říkají, že jsme na dobré cestě.