Afghánských chrt a Čínský chocholatý pes

MVP Mladá Boleslav 28.8.2010 (Sobota - Afghánský chrt)

• datum: 28.8.2010
• kruh: 16
• posuzoval: Antonín Mudra

Další výstava za mnou. Kdo byl dnes v Mladé Boleslavi, mohl být jen naprostým výstavním nadšencem, nebo naprostým bláznem.  Přiznejme si, kdo se bude hnát v takovém počasí se psem na na výstavu.

Vstávala jsem ke čtřičtvrtě na čtyři, protože nejbližší spoj na Černý Most mi z Tróje odjížděl v 4.47. Budík mívám natažený na dvakrát, kdyby se mi na první nechtělo vstávat. Snídaně a šup na autobus a směr Černý Most. Na Černém Mostě jsem měla sraz s Lídou Faktorovou, majitelkou Multi Ch. Yasani Irama z Allahovy země. Lída byla moc hodná, že mě vzala s sebou autem. Nedokážu si cestu představit v takovém slejváku, co se spustil v Boleslavi, když už jsme byly obě i s jejími psy schované pod výstavním stanem. Oproti plánu jsme s Lídou vyjely z Prahy o něco později. Cesta ubíhala rychle, jen při příblížení k Mladé Boleslavi nás zastihl pěkný lijavec. No nazdar říkala jsem si. Jak dostaneme Yasího a  Megie (Zenaidu) suchou tlapkou pod výstavní stan.

Do Mladé Boleslavi, i přes náš pozdní odjezd z Prahy,  jsme dorazily celkem na čas (tzn. ještě před sedmou hodinou). Honem jsme donesly domeček a sedátka pod výstavní stan a pak šupky pro hafíky. Yasí a Megie (viz foto) se vezli v kleci. Bohužel nemůžu říci, že pohodlně. Trávník ač vypadal ráno celkem nádherně zelený, byl už rozmočený a zem měkká. Kolečka od klece se do bořila do země, za nimi  zbyly jen koleje v trávě. Během hodiny, jak se trousili další vystavovatelé, se to co ráno bylo trávníkem, už trávníkem nazvat nedalo. Zbylo z něj oraništěm. Ano oraniště je to pravé slovo.

Oproti, pro mě, zažitému zvyku, že se první posuzují afgáni, byly jako první posuzovány saluky. Saluk bylo "jen" v počtu 15, což značilo určitou možnost, že odjedeme z Mladé Boleslavi velmi brzy. Afgánů bylo přihlášeno 26. Nad očekávání dorazili skoro všichni vystavovatelé.

Okolo krůhů panoval čirů ruh, jeden druhému jsme se pletli pod nohy a snažili se chodit mezi sebou tak, abychom nepřipravili blátivou újmu někomu z našich sousedů. Ať už od afgánů, nebo jiných plemen. Stánků, kde bylo možné koupit krmení, hračky, obojky, kosmetiku a jiné vymoženosti pro naše hafánky, bylo opravdu hodně. Dá se předpokládat, že i v neděli tomu nebude jinak.

Protože mi doma došla kosmetika pro Bonnie, poslední koupání jsme zplácali z toho, co doma zbylo, utíkala jsme nakoupit. Nebýt připomenutí Lídy, když jsem si povídaly o doplňku ke kondicionéru, málem jsem kondiciónér zapomněla koupit. Po konečném pouzení, když jsem se šla rozloučit, jsem se ještě zastavila u Olivera a kondicionér  dokoupila. Domů jsem jela o nějakou tu kačku lehčí, ovšem s plnou taškou kosmetiky. Při naší frekvenci koupání  se nemusím příštích 7 - 9 měsíců o nákup kosmetiky starat. Nákup jsem si obstarala během doby, kdy pan Antonín Mudra posuzoval plemeno Saluky. Stihla jsem poklábosit se známými i něco málo se dozvědět z výstavního světa.

Co se týče vlastního posuzování afgánských chrtů, nejsem úplně ta nejfundovanější osoba, abych si mohla dovolit vyjadřovat se k hodnocení pana rozhodčího. Pravdou je, že nad některými výroky, umístněním výstavních jedinců,   zadáním známek, zůstával rozum stát.  K výkonu pana rozhodčího musím však doplnit, že některé své rozhodnutí zdůvodnil všem přítomným nahlas, abychom věděli, proč rozhodl, jak rozhodl.

foto: Bugatti Primavera Bohemia, Irena Benešová, vstup do fotogalerie výstavy

Člověk měl možnost opět zapřemýšlet, o čem že ty výstavy vlastně jsou. Co je ještě v rámci standardu tolerovatelné pro jednoho, netolerovatelné pro druhého. Na kolik v tom jak jedinec vypadá hraje věk, i když na svůj věk může být pes/fena lepší v exteriéru, pohybu, než jeho o několik měsíců starší konkurent. Zároveň je to i svým způsobem o tom, jakému typu psa/feny dává daný rozhodčí přednost. Možná jsem za tu dobu, co jezdím na výstavy buď nic nepochopila a nebo tomu stále pořád nerozumím. V žádném případě mi nepřísluší nikoho kritizovat neboť sama aktivně nevystavuji. Bonnie domů nepřišla jako jedinec s výstavní budoucností. Nyní už je pro Bonnie pozdě.

Moje maličkost na výstavy tudíž jezdí jen se dívat a také ráda fotím. Navíc se můžu setkat s lidmi, se kterými se dá o afgánech normálně povídat. Doma to moc nejde a přiznám se, občas s tím rodince pěkně lezu na nervy. Ač jsem to nečekala, propadla jsem výstavám, afgánům a nyní i Čínským chocholatým psům absolutně, maximálně. I když zatím jen v roli diváka a fotografa.

Trávník byl pod výstavním kruhem sice promočený, ale zatím v docela dobrém stavu (i po posouzení saluk), takže afgáni při běhu neklouzali a nehrozilo, že se při posuzování zraní. Opět jsme viděli v kruhu výstavní jedince, kteří z toho, že by se jich měl dotknout cizí člověk nebyli dvakrát nadšení. Projevem couvání, sedání, skoro přeskakováním svého pána, dávali najevo, že ten člověčí výmysl, předvést se, absolutně neschvalují. Co se v kruhu moc často nevídá, ač mě se to stalo v roce 2008 v Liberci, dva afgáni se svým majitelům vytrhli a vesele si pobíhali vedle v kruhu u plemene Sheltie. První uprchlík byl ještě tolerován, druhý už nikoliv. Hlasitým projedem dávali z kruhu Sheltie najevo, že by bylo záhodno, aby si to odpovědné osoby u afgánů daly dopořádku a už k žádným útěkům do jejich kruhu nedošlo. Viděli jsem jedince, kteří byli naopak nadšení z toho, že se mohou předvést a přihlížejícím ukázat své přednosti.

Malou kuriozitou bylo, že ve třídě mladých fen se podle katalogu měly utkat vždy dvě zástupkyně z jedné chovatelské stanice: od van de Robegy, z Netluckých pastvin a z Allahovy země (nakonec jen jedna fenečka).

Terezka Šubertová předváděla dva afgány. Mladou psí slečku jménem Cameron Diaz van de Robega (umístněí V3, tř. mladých) a psa tř. šampiónů jménem Bubu ze Zličínských luk (umístnění V2). Oba se s Terezkou krásně předveli, ono to ani nemohlo být jinak. Terezka má pro psi velký cit a s handlingem bohaté zkušenosti.

Ve třídě otevřené fen opět zabodovala nedávná Vítězka SVCH ze Slatiňan Wionna R. Čínské hedvábí se svou majitelkou Eliškou Havránkovou a získala V1, CAC. Ve třídě mladých psů získal CAJC pes jménem Champion ze Zličínských luk (jestli pak mu sudičky přisoudily, že jeho jméno jej opravdu v šampióna mezi afgány promění). Ve třídě mladých fen CAJC získala, k překapení všech Flavia z Netluckých pastvin. Oproti tomu ve třídě šampiónů psů k žádnému neočekávanému překapení nedošlo. Vyhrál  Ich. Janek Čínské Hedvábí získal, před psem Ch. Bubu ze Zličínských luk a Multi Ch. Yasani Iramem z Allahovy země. Následně Ich. Janek Čínské hedvábí získal i BOB nad fenou Xanny ze Zličínských luk paní Buškové.

Jdeme o BOB  - zleva CAJC - Champion ze Zličínskýchlu, Ich. Janek Čínské hedvábí, Xanny ze Zličínských luk a CAJC Flavia z Netluckých pastvin

Výsledky - umístnění nejlepších

výsledky nepotvrzeny, čekám na výsledkovou listu: http://www.interdogbohemia.com/

Přestože se počasí absolutně nevyvedlo, byl to docela hezky strávený den, ač byla zima. Je to zvláštní, ale výstavy v Mladé Boleslavi se na počasí spoléhat nemohou. Buď je vedro, nebo prší. Nic mezitím. Co jsem ještě nezmínila bylo focení. Pokud nemáte opravdu dobrý fotoaparát, moc zázraků se fotografiemi udělat nedá. Zvláště tehdy má-li vystavovatel tmavé oblečení a tmavého psa, nebo pro změnu vystavovatel a pes stojí ve špatném úhlu proti světlu. Další extrém je postavení se při posuzování rozhodčím velmi blízko stolu. Tohoto jevu jsem si všimla už v Brně.  Jsou to však faktory, které jako fotograf neovlivníte a musíte se s nimi pouze popasovat. O pořízených fotografií nemohu říci, že jsem s nimi spokojená, ale ani z nich nejsem bůhví jak nadšená. V porovnání s těmi ze Slatiňan, docela mě mrzí, že se nepovedly víc, ač jsem se opravdu snažila. V jednu chvíli mě zradily i baterie. V té zimě se z nich žádný výkon vymáčknout opravdu nedal. Fotečky budou opět uveřejněny na www.ardeth.rajce.net.

Dopsáno, je 18.22 a venku na Trójou svítí sluníčko. Nemohlo takhle být celý den. Zatím počasí poručit neumíme.