Výletuji se - Most 2014
Výletuji se - Most 2014
- datum: 15. - 17.8.2014
- místo: Most
- doprava: doprava Mudroch, web
Ahoj moji psí a člověší kamarádi,
mám za sebou svůj první výlet. Výstavy a zahradu do výletování nepočítám. Zahrada je relax a místo, kde mě a Bonnie Martin dávají dohromady. V moderní mluvě by se řeklo psí teambuilding. Výstavy, to mám jako zábavu a "práci".
Petra s Martinem chtěli vyzkoušet, co budu dělat, když budu v úplně neznámém prostředí, kde budeme muset přespat, když jeden nebo druhý někam odejde a když budu muset chvíli zůstat zavřený v domečku.
V říjnu se na čtyři dny chystáme do Brna. Na snídani s nimi do jídelny nemůžu, ale na večeři už ano. Budeme bydlet v hotelu Bílá Růže na Komárově.
Už ve čtvrtek jsem byl seznáme s dalším členem naší rodiny a to Martinovým synovcem Honzou. Hned se mi líbil a moc jsme si s ním rozuměl. V pátek ráno mi dělal společnost, potom odjel k babičce a dědovi za Bonninkou. Byl jsme doma chvíli sám než přišel Martin z práce. Potom dorazila i Petra a my se vydali na autobus, který nás měl dopravit do Mostu, kde bydlí další část naší rodiny.
Cestu jsme si "užil" ve svém cestovním batůžku. Petra se mi už poohlíží po novém přepravním prostředku. Zatím to vypadá na plastovou přenosku. Jen co jsme dojeli do Mostu, začalo strašně pršet, takže jsme k Honzově mamince, kde jsme měli přes víkend pobývat, dorazil jako zmoklá myš. Přivítal jsme se novými členy rodiny. Nuto říci, že se mi Honzova maminka i sestra hned na první pohled líbily. Petra mě vrazila na pračku a vyfénovala. Obleček do deště fakt už potřebuji, ale pořád se čeká jak se ustálým na výšce, šířce a délce. Pořád vám totiž rostu.
U Honzovi maminky jsme se choval jako doma. Líbil se mi obývací pokoj, kuchyně i pokoj Honzovy sestry Veroniky. Chodil jsme s ocáskem nahoru, jako bych to tam znal odjakživa. Potkal jsme si nějaké psí kámoše. Co je divného na Mostě, že tam nikde nenatrefíte na koše na psí exkrementy a o pytlících na bobíka ani nemluvě.
V sobotu jsem měl trošku dobrodružný den. Byl jsme chvíli jen s Petrou bez své člověčí smečky, byl jsme se podívat u Honzíka doma. Tam mě čekalo zvířecí překvapení. Čtyřletá kočička Sofinka. Sofinka se se mnou kamarádit nechtěla, syčela na mě a ježila se. Já bych si rád hrál. Z našeho možné přátelství nebylo nic. Byl jsme trošku uťapkaný, neboť si se mnou členové mé rodiny hodně hrají, hodně chodím na procházky. Ustal jsme si v obýváku pod konferenčním stolkem a Sofina pro změnu pod televizí.
Na večer jsme šli do restaurace Konírna, kde si moje člověčí rodina zahrála šipky. Já si hlídal Petru a nehnul jsme se od ní pomalu ani na krok. V restauraci jsme chodil s ocáskem nahoru, ani moc zakouřeno tam nebylo. Abych se tam necítil divně, Petra s Martinem mi s sebou vzali můj ručník na ležení.
Neděle byla odpočinková, byl jsme s Martin i na nákupu. Společně s Petrou a Martinem na dlouhé procházce. Neděle překvapivě ryhle utekla a my se zase všichni tři chystali zpátky do Prahy. Cestu zpět mě Petra s Martinem měli střídavě na klíně.
Výlet to byl pěkný, ale řeknu vám: "Doma je doma". Jsem zvědavý, jestli mě zase krom toho avizovaného Brna někam vezmou.
